Pompézie

Dál

2012-02-14T00:06:00.004+01:00

Dál, stále pevně na stráži mezi všemi zvuky, vůněmi, chutí, štěstím a strachu uprostřed Srdce. Zcela nepohnutě pro Jeho slávu, uvnitř Jeho ticha stojím a upínám své prosby o pomoc nevzdalovat se Mu, jediné Naději. Dál, stále velmi přesná rovnice, kolik světla vstoupí do tmy tolik spících démonů ožívá. Dál, uprostřed Srdce a nikdy jinak, neboť i kdybych tisíckrát zapomněl jest jen jediný dárce života a stvořitel všeho co si lze v každičkou chvíli jen díky Němu uvědomit. Jen v jediném tichu uprostřed Srdce pevně spočinout v Jeho bezpečné náruči. Pouze On může se radovat z toho jak tančí a přitom se nikdy nepohnout.

Pokání

2012-01-29T02:04:00.004+01:00

Klekám si před Tebe, já lež před jedinou Pravdu. Klečím u Tvých nohou, já hořkost sobectví před jedinou Láskou. Všechno to marné, nevědomé, zlé je odhaleno ve světle Skutečného, Dobrého a Věčného. Pro všechny své hříchy, kterých jsem se dopustil bych mohl plakat tisíc let, ale z hříchu všech hříchů kaji se před Tebou, Milostí na kolenou, jak jsem jen mohl na Tebe Bože, jak jsem jen mohl zapomenout.

Světlo

2011-12-19T07:44:00.005+01:00

Čtyři svíce ať hoří v Srdci po celý rok, nechť jejich Světlo nepřijde na zmar. Je konec všem zradám jediné Pravdy. Neuchrání si život jediný temný kout před nekonečnou moudrostí a láskou Světla Srdce.

PF 2012

Milování

2011-12-02T06:31:00.008+01:00

Všechen třpyt zlata, všechna ta sláva, veškeré štěstí v černé skládce co stále jen budí nekončící přání, skončila v jediném svobodném rozhodnutí odebrat jim život, všem těm sněhovým vločkám, jen na chvíli barevným temným stínům. Pak světlo konečně svobodné milenky odkrylo tajemství, těch nespočet moudrých slov svobodných bytostí, že jedinou slávou je vláda mé Milované, že třpytem zlata je zpěv mé Milované a tanec na hrobě všech přání s mou Milovanou je nikdy nekončícím štěstím.

Důvěra

2011-11-17T02:09:00.007+01:00

Být ve Tvé přítomnosti je dar takové lásky, že pouze ďábel sám dává zapomenout takové milosti. Rozhodnutý zemřít ulehám do Tvé náruče věčného života. Jen má ohromná hloupost zastírá svou nevědomou mlhou holý fakt, že žít s Tebou je jediným smyslem života. Něco vím? Něco vlastním? Podivná, nesmyslná je sbírka divadelních herců, kostýmů a kulis. Každé štěstí tak končí když zanikne zvuk tleskajících rukou v strnulém překvapení, opět zanechán ve smutku daleko od rozhřešení a lásky, která neumírá. Proč dávat život démonu hledat co zla je příčinou, ať buší si na dveře a rozprostírá poklady světa až k nohám, už ho neposlouchám. Poslední saze v očích Srdce nechť navždy rozpuštěna je ve světle Tvé skutečnosti, Lásko.

Úděl

2011-10-26T02:03:00.011+02:00

Setmělo se, ten soumrak není nečekaný tam v údolí malého lidského čarování kde tančí měsíc se sluncem. Vždy je však, nemůže nebýt ve všech těch tmách Pán jež je nade vším. Takže beze strachu o osud Jemu svěřený, Jeho slávě, pozoruj ty černá mračna jež loví duše a oslepují i krále. Naruby je vesmír malého lidského čarování slepý zde stloukají kříž pro ty jediné, kteří vidí. Slepým darovali život a tak podle pravidel babylónských musí zemřít. Hlupák rád počítá a nedívá se Srdcem vidí jen kosti. Ďábel se baví má co jíst, má radost zase na čas vyhrál svůj život, stlouká se kříž pro to jediné čeho se bál. Není tomu a nebylo jinak na tomto světě kdo Pravdu ctil a miloval ve všem živém kolem, ten místo vděku byl vždy nakonec odsouzen. Slepý soudci nevidí jak sami se přitloukají ke kříži, který Pravdě připravili na vrcholu Golgoty.

Věnováno z lásky manželům Krutinovým a všem milovníkům Pravdy.

Neustále

2011-10-21T02:18:00.009+02:00

Jsou dny kdy štěstí prší z nebe v nekonečném proudu. Vše se koupe v blaženém zlatém světle radosti bez konce. Jsou dny kdy zoufalství a beznaděj co jako dva rodiče vypravují své děti bolest a trápení, pak tančí svůj pekelný tanec utrpení bez konce. Všechny ty dny ať sladké opojení či hořké trápení, všechny jsou pouze proviněním, zlým snem když byť i jediný ze všech dnů strávím v Tvé věčné přítomnosti, ale otočený k Tobě zády. Každý okamžik kdy dívám se jinam než do sebe, stává se věčným prokletím.

Královně

2011-10-13T02:04:00.007+02:00

Tak vše temné, zrádné, všechno to zlo vchází do světla, které se vlády ujalo po té co vladař propustil špatné rádce a rozhodl se, že vše co se musí změnit aby se skutečně změnilo, pak na čase je odhalit všechny ty plody špatné vlády a neustoupit, neohlížet se, neboť v sázce je více než drahocenný život, ale i šance jež promarněna se velmi dlouho podruhé nenabízí, proto v čase probuzení pravého života, Lásce samé žezlo vracím, mizím, celý se ztrácím v té náruči nekonečna.

V Srdci Srdcem

2011-09-26T10:28:00.006+02:00

Vše co jsem kdy měl, co jsem si přál, všechno to marné snění a zdání postavy někam kráčející, všeho se vzdávám vše ať navždy shoří v ohni jediné Lásky, jediné Pravdy, jediného Mistra.

Do konce

2011-09-06T03:27:00.004+02:00

Vše je pouze ve Tvé moci jako ten právě vydechnutý vzduch z plic. Těch pár slov za nimiž jsi také, které si věnuji pro paměť Tvé neskonalé moci. Je to směšné stát pod sluncem žít z jeho tepla a přitom zapomínat, že pouze jemu vděčím za život. Kdykoliv nechám nedbale v Srdci prostor pro jednu z věcí světa v tu chvíli jsem otrokem, mrtvou loutkou. Stále se snažím prodloužit do nekonečna ty chvíle kdy v Srdci jsi pouze Ty. Pak mizím v Tvé záři odevzdaný v touze v Srdci být Srdcem navěky.

Vůle

2011-08-16T03:56:00.011+02:00

Můžu stále znovu a znovu válet chutě po jazyku, až do chvíle kdy přijde čas odevzdat jen na čas zapůjčený dům, poté zaplatit účet. Můžu promarnit možná tisíce let a znovu klesat ke dnu vlastní bažiny kde neběží čas. Můžu dělat, že jsem zapomněl, ale protože nejde zapomenout pouze si lhát tak se obracím k pravdě, dovnitř Srdce. Přes námahu, bolest a nechuť měním své černé zvyky za jasné bdění, vědom si tak plně jediného smyslu života, jediného dobra a štěstí. Tak s pevnou vůlí jediného směru s jedinou prosbou o sílu v těžkých dnech, se pomalu vracím za Tebou.

Spolu

2011-08-02T01:19:00.009+02:00

Komu se zdá i na malý okamžik, že je snad králem vesmíru tomu za krkem sedí zlý našeptavač, raduje se jak začíná věřit jeho veršům šeptaným do ucha. Z moudrého rázem blázen co zapomněl, jak položit svůj marný život chtěl z lásky k nohám svého jediného Přítele. Ten kdo jen na vteřinu uvěří, že může opustit útočiště svého kmene a vydá se v zimě na cestu, ten sám nerozpoznal jak potichu, ale jistě se nepřítel protáhl do svaté země kolem možná spící stráže, možná zaujaté barevnými obrazy mizejícími pomalu v dáli. Vždy bezpečně mocné šiky nepřátel porazí jen mocná armáda hrdinů. Spolu už totiž není jejich píseň jen voláním po svobodě, ale sama Svoboda.

Z deníku 11. díl

2011-07-22T23:29:00.011+02:00

Co jiného si přát, než abych Tě stále neztrácel, ulehám do náruče Bohyně odevzdávám se celý ohni, který pálí vše co brání být v Srdci, Srdcem. Stojím jednou nohou v tiché řece druhou pak v proudu řeky, která se vlévá do světa, tak prosím o sílu, moudrost dívat se Srdcem. Nauč mne doopravdy milovat, ať více již nezapomínám a tak netrpím tím jak ztrácíš se v mlze všech mých hříchů, zbav mne jednou provždy černé otravy ztotožňování. Nic jiného už smysl nemá než třeba i v bolestech nacházet a vracet vše co mi brání, být navždy jen s Tebou.

Milost

2011-07-01T12:14:00.004+02:00

Tak jako slepý člověk barvy zná pouze ve svých představách, jako hluchý člověk vidět může hudebníka co hraje na svůj nástroj, ale nikdy neuslyší jeho tón, tak stejně tak pro člověka, který sám se snaží poznat Nejvyššího, je bez milosti Gurua Bůh pouze slovem a představou.

K Tobě

2011-06-05T13:42:00.010+02:00

Čím více Tě miluji a celý se dávám, tím více je dnů kdy v hořkostech strádám. I kdybych snad na dně pekla samého se chvěl, na náruč Tvojí nekonečnou, prosím abych nezapomněl. Kolikrát jsem máchl mečem, bez Tebe ve vášních, slepý, tolikrát teď jizvy pálí, Jsi tu a než vejdeš, ze Srdce uklízíš smetí. Není větší lásky než Tebe samotného a kde jsi Ty je světlo Tvé, náruč všemocného. Tak se pokorně nechávám vést, Tím kdo s Tebou chodí, neb on Tebou je samým pevninou, majákem i bezpečnou lodí. Přátelé z družiny Srdce, Srdce jediného jaké je veliké štěstí s Vámi, vzývat boží jméno.

Navždy v Srdci

2011-05-21T07:11:00.005+02:00

Zapomněli a vzdálili jsme se domovu, bloudíce v schránkách a jejich vnitřním rozhovoru, pojídáme potravu ze své vlastní kuchyně. Jen tehdy a k tomu kdo zřekl se podivného představení přichází Lékař vyléčit nemoc všech nemocí, všechny své děti vede temným labyrintem, osvěcuje cestu. Z veliké lásky jež pochopit se nedá sám za nás život pokládá, jež zcela Pravdě zasvětil. Nechme se pokorně vést, plňme svatou vůli a navždy chvalme den, kdy na zem přišel Bůh.

Věnováno k narozeninám Mistra pana Jiřího Vacka.

Z lodního deníku

2011-05-02T13:55:00.006+02:00

Tak se dívám a vidím, že vždy to tak bude na lodi bez Kapitána kde vládne chaos, střelka kompasu mezi štěstím a utrpením stále vrtkavě přelétá. Dívám se a slyším ty jedovaté hlasy všech uctívačů falešných rájů, křičí na Moudré tohoto světa pro jejich radu jej navždy opustit, pro světlo pravdy věčné co v srdcích jim hoří a pálí iluze. Vnímám tu lásku těch Moudrých, která zbavuje hříchů a ukazuje cestu, cestu zpět ode všech ztotožnění. Modlím a prosím o odpuštění vědom si toho proč ač pod Sluncem stojím, tak stejně nevidím jeho zář. Děkuji a zůstávám tichý, posádka lodi opět poznává Kapitána, plně mu odevzdán, přeji si jediné: Vem si mne prosím a buď jen Ty sám.

MKDS

2011-03-23T21:48:00.004+01:00

Je místo, ve kterém když se Srdce otevřená sejdou v jediné touze, pak slyšet je věčný tep Srdce jediného, místo kam přichází Ti, kteří do Srdce věčného mostem jsou, není už čas přemítat nad tím či oním, neboť pouze v Srdci věčném má smysl zůstat žít, vše ostatní pro Jeho lásku, navždy opustit, tak mocnou stává se společná píseň, prosba o zbavení největšího z hříchů, že Srdce hned vítá děti své a světlem léčí jejich slepotu, kdo v Srdci se Srdci odevzdal, ať již nikdy nevolí ďábla, temnotu.

Věnováno meditační klubovně, díky za ní!

Beze zbytku

2011-02-20T16:21:00.003+01:00

Odevzdat vše beze zbytku, jediné síle jedinému Bohu, nelze jinak než projít polem tisícem mrtvol, bez hnutí oka nepohlcen tancem démonů, stále pevně usazen v Srdci, vědom si jediné lásky a vše objímajícího dobra. Tomuto Dobru vše beze zbytku odevzdávat, přestat plakat a nikdy nepřestat bojovat, ani ve chvílích kdy sražen na kolena nevidím cíl, jen prach a temnotu vlastního, sebou stvořeného malomocného světa, který na čas zastřel věčnou Pravdu, nepodléhat klamu vlastních sil, střípků blaženosti zapomínat na milost Toho, jež je jediným dobrem, kterému vše beze zbytku třeba je odevzdat, nechat zemřít zlo, pro slávu království, věčné Lásky.

Z Lásky

2011-01-30T16:43:00.008+01:00

Kdyby Mistr nepsal své návody k úniku z kola smrtí a útrap, bezradně bloudil bych po stezkách v kruhu, kdyby Mistr nepokládal svůj život a nezbavoval Srdce kalných závojů, nikdy bych nevěděl, kterak správně žít návody ke svobodě. Jediným díkem je naprosté odevzdání a láska, jak mnoho chyb a práce odhaluje Mistrovo světlo, je mnoho vlků v hlubokém lese, pastýře opustit, jistá je smrt. Tomu jež je Bohem i mostem k sobě samému, tichem Srdce, jeho láskou navždy děkuji. Děkuji svému Otci tomu, který po zemi chodí, ale žije v nebi.

Všudypřítomný

2011-01-12T20:53:00.005+01:00

Není místo a čas, ve kterém by nebyl všudypřítomný, věčný Duch, toto bylo v Srdci rozpoznáno jen díky Mistrově milosti i kdyby Bůh ve tvaru vzdálil se tisíce mil, pak vždy je všude a nikam se nevzdaluje, to pouze mi se nepozorností vzdalujeme věčně proudící milosti. Slova Mistrova ať žijí v Srdci vždyť je to hlas Toho, který je tu stále.

Slunovrat

2010-12-23T22:37:00.003+01:00

Slunce se vrací, rodí se poznání v nitru o jediném synovi věčného otce, moudrý nepadá do osidel kratičkých radostí, neváhá odevzdat život a ve svatém tichu miluje věčnou Lásku.

PF 2011

Z deníku 10. díl

2010-12-11T17:03:00.007+01:00

Jsi všude, stále, každičkým okamžikem, má touha nezapomínat přináší své dary a pochopení pro další kroky na stezce lásky, stezce bez konce, bez Toho, který v Tobě žije zůstalo by srdce jen plné sazí, jen tuším a snažím se uvědomit cenu pokladu takové lásky, ač malý a plný nedokonalosti ve chvílích, kdy umírá čaroděj a zůstává pouze Srdce tep, pak už ne v lidské vzpomínce, ale jediném toku věčné lásky jsem s Těmi, kteří mně zbavují jedovatých trnů nevědomosti, snažím se odevzdat vše, místo je tu jen pro Tebe Bože, vše co jsem ukradl teď pokorně vracím.

Pro Ženy

2010-11-22T14:25:00.010+01:00

Jsou ženy jako růže, jejich vznešenost a krása tají dech, jsou ženy jejichž moudrost je přirozená, nemusí ani promluvit, jsou ženy matky, starostlivé, silné se srdcem plným lásky, jsou milující ženy, drahé polovičky a opory svých mužů a jsou ženy Bohyně, v nichž všechny tyto vlastnosti snoubí se v jediné jednotě, pravé samo zářící, věčné Lásce.

Věnováno k svátku paní Milušce Vackové.

Tady a teď

2010-11-12T20:50:00.009+01:00

V tichu a prázdnu prolétá tisíce ptáků, víří vzduch, kolikrát přinesou mnoho různých pocitů, vítěz v momentě klečí sražen k zemi, na rozesmáté tváři má ještě uschlé slzy, od začátku do konce jinak to není a nebude, vrhá se beze strachu s láskou svědek do neviditelné živé Skutečnosti, co vždy je taková jaká je a nikdy se nemění, srdce Jí odevzdané odkrývá závoje, kde poznalo třpyt po čase poznává zář a stále dál, pokrok je změna, co stále trvá se nemění, jen ptáků co víří zkušenosti ubývá, jejich křídel šum splývá v jediný zvuk odevzdaného srdce, tolik lásky a bezpečí, dosnil jsem, přestávám plakat, nikdy jsem nezemřel a nikdy nepřekročil práh domova.

Pravdivá

2010-11-05T13:38:00.007+01:00

Stojím-li skutečně o pravdu, pak je nezbytně nutné přiznat si, že za mou láskou se skrývá moc, že za vše co daruji čekám něco zpět, vše co pak miluji přeji si vlastnit, stojím-li skutečně o pravdu pak jen o tu svojí, sám do sebe zahleděný démon na hony vzdálený věčnému tichu lásky, taková je skutečná pravda o životě v područí zvráceného našeptavače, nezbývá než srdcem v srdci prosbu vylévat o umlčení nepřítele, jeho zoufalého křiku a snahy zakrýt tichou, neviditelnou, živou Lásku.

Volba

2010-10-25T14:40:00.010+02:00

Dostal jsem šanci probudit se navždy, kdykoliv nevidí srdce, ale oči stává se duch člověkem co šanci svou snižuje, přemožen vlastním snem, poznal jsem srdce zář a svobodu, vyměnit ji lze pouze za prchavé okamžiky nestálého štěstí, denních narkóz, lehkomyslné lhostejnosti, v návodu psáno jasně je, ten kdo si je vědom sám sebe, jen k tomu zrak srdce upírej, to jsi ty sám, v sobě spočívej, dívám se upřímně nechci se klamat vidím, že sám nezmohu nic i kdybych byl pokorou samou, vždy je to lež, pouze On může pokorou být, stejně jak láskou a Stvořitelem, nezbývá než tiše se usadit k nohám Krále, jaká radost odevzdat se Tomu, který je pánem všeho, slova Mistra "bdi a vytrvej, milosti Boží se odevzdej" tesám si hluboko do srdce, jen věčná bdělost v nesmrtelném Králi, sesadit z trůnu může zlého vládce, který nikdy nespí!

Já Jsem

2010-10-12T22:59:00.007+02:00

Jak blažené je pouze být, cítím Tvou lásku, tolik otázek pochyb a marnění, díval jsi se s pláčem na bloudění syna svého, který chtěl tajemství vesmíru znát a zapomněl, že nezná sám sebe, jak moc chce se mu plakat, když teď cítí Tebe, lásku bez hranic, poznává se lístek v koruně nesmrtelného stromu, Vědomí. Z otrockých přísad chutí a vůní stává se síla, která je Tebou samým, tančíš a přece se nepohneš ani o píď, pokorně stojím ve chrámu života, prosím o odpuštění a zbavení hříchu slepoty, dar Milosti Tvé ať nikdy už neopouštím.

Věnováno rodinám Mistrů, Vackovým a Krutinovým a všem Přátelům na cestě,
s Vámi vím, jak a kudy po ní kráčet, bez Vás by to nešlo.

Na stráži

2010-09-27T09:39:00.007+02:00

Zrcadlo Pravda, pravý stav zrcadlí se v nekonečném prostoru a pravdou je, že stále osud řídí obsahy misek vah, světlo a tma, kdykoliv ve dne přestávám bdít, tma chápe se moci, zháší dar světla, jdu tedy dál až za dveře příčin, tam stojím dívám se a přiznávám, že city falešné rodí zlo v myšlenkách, když na stráží spím, ve frontě za láskou číhá moc, v momentě vyměním, vášeň světa za věčnost, hned jak polevím v bdělosti. Na stráži této žádné přestávky není, kdo usne počne snít, štěstí vzbudí-li se včas, ale poklad je opět vykraden jediné štěstí, světlo vzal sen. Svatý vánek pravdu přináší jen nebát se přiznat si poklad co střežím, jen sám mohu uloupit, promarnit a rozházet, z krále světla se lupičem stát. Přijít tak o lásku Otce, kterého jsem dobrovolně opustil, když věčnost a lásku, jsem za sladkou chuť vyměnil.

Srdcím z kamene

2010-09-13T22:01:00.016+02:00

Království naruby, kde slaví se jedu lži, pomůže pokorně hlavu sklonit nejen před člověkem, který v Bohu žije, ale hlavně před Bohem samým, který odpustí i zločin největší, pokud srdce plné pokory před Ním se skloní, nelze ničeho ukrýt před všudy přítomným Duchem, věčného bytí a blaženosti, lásky pravé, i ten kdo ďáblu duši upsal, milosti Boží dostane se mu, pokud slzy jeho přímo ze srdce vytrysknou a padne k nohám Všemohoucího, vědom si vlastní bezmoci, království ega, držíce v rukou pohár zla, jehož obsah rozum zcela zakalil jeho obyvatelům, všem bytostem v těle lidském zrozeným dochází čas, jestli-že ne dříve, tak alespoň v minutě poslední, vpusťte lásky zář, do svých srdcí kamenných.

Věnováno autorům blogu kauzavacek a všem lidem (preventivně i sám sobě), kterým zlo ega, zastřelo zdravý rozum natolik, že nejsou schopni, nebo nemají odvahu, rozpoznat pravdu.

Horskou stezkou

2010-09-03T15:40:00.008+02:00

Vše se hýbe uvnitř ticha, tolik křižovatek obrazů, snů, vše uvnitř ticha, odevzdávám se neviditelnému tajemství, není větší lásky a dobra, u nohou Krále králů dýchám pravdu, připraven už zítra opět čelit silám zla, co ještě neumřeli, pouze spí, takové vzkazy čtu před sebou na stezce, ve stopách hrdinů a vkládám je do srdce, kolikrát už ve stejné řece zlomen s hlavou v dlaních, pozdě hledal jsem co v srdci nebylo prožité, vždy je tak na výběr pouze ze dvou cest, horskou stezkou nelehce stoupat beze spánku, nebo hlučnou nocí procházet opilý vůněmi kouzelníka co nerad umírá, opatrně kráčím vzhůru, bděle horskou pěšinou, kde hůře se překážky zvládají, tam s podporou bratří a sester vždy dál se pokračuje v čele s horským vůdcem, který z vrcholu sešel do údolí, vyvést zpět k vrcholu Ty, jejichž srdce zavrhla navždy volbu stezky temnou nocí, stoupám dál, kdykoliv se ohlédnu vidím říši mrtvých, kdykoliv se zastavím bolest v srdci mně opět žene dál, vrací se syn, vrací se domů.

Záchrana

2010-08-26T11:16:00.010+02:00

Pozoruji toho, kdo vidí příběhy vesmíru, skupina lidí má veliký strach o matku zemi, jak to jen dopadne s ní, jsem tím, ve kterém vznikla myšlenka o tom jak zbytečné počínání je strachovat se o planetu, jak marné je hledání dobra ve světě, přitom krůček jediný dovnitř k řešení všech problémů, odpověď na všechny otázky, jediné dobro mocné útočiště, ve svědkovi všeho dění, ať ani na jedinou vteřinu nezapomínám být v pozorovateli, být pozorovatelem, o celý vesmír nemůže být lépe postaráno, než-li tak, že pokorně spočineme u nohou jeho Stvořitele.

Vzkaz od vody

2010-08-07T21:16:00.006+02:00

Vše co tolik pokládáme za jedinou skutečnost, vezme pro nás v zármutku a údivu v jediný den voda, zcela spravedlivě, za čas opět zmizí vzpomínka, jak vše okolo nás i život, odejít může za kratičký okamžik, vzkaz od rozbouřené vody co prochází, jak člověk mraveništěm, o marnosti ráje na zemi, o útrapách co nikdy nekončí, až oči začnou se dívat srdcem a zlato stane se z olova, teprve potom zavládne, věčná láska a mír.

Za dveřmi

2010-07-27T20:28:00.004+02:00

A tlučeme na dveře, zvolna se otevírají, odhazujeme to s čím se za dveře nesmí, nechceme zklamat lásku, čeká tolik sama, opuštěná, zástupy dětí otočených zády, hltají kouzla představení, které už za chvíli končí, povinnost, pravda a to jediné co smysl má neustále klepat na dveře, Ten který už prošel ukázal, kterak přivolat milost jež dveře otevírá, bez něho jen marné bušení, málo poslouchal spíše ušima než srdcem, kdo Jeho by chtěl k obrazu svému, ztratí i touhu se kterou došel až ke dveřím, svět už nemá svou chuť ani vůni, ať nikdy už nelapí nás do pavučin říše nesvobody, za dveřmi čeká království největšího dobra, ticha a lásky, bez hranic a omezení.

Ve verších Srdce

2010-07-20T09:47:00.006+02:00

V srdci mám lásku jako plamen, co hoří duchem a stejně tak tvarem, plameni vracím všechno mu dávám, vše co mu patří všeho se vzdávám, plamen jak roste a nabývá moc, den svobodný střídá prokletou noc, jen jemu věřím, ctím ho, kromě něj po ničem netoužím, jen tak si pravdu o sobě zasloužím, že věčný plamen a já jedno jsme, stejně jak kolem dříve podivný svět.

Z deníku - 9.díl

2010-07-08T20:47:00.004+02:00

V řevu světa tichý bod, malý ostrov plný lásky a štěstí, jediné světlo za všemi barvami, nelze popsat co vládne všemu i těmto slovům, nad Tebe zkrátka není čím více si to uvědomuji, poznávám moc skutečné ochrany, nesmrtelného útočiště, stále útočící vojska zde nezmohou nic, vzdávajíc se zcela dobrovolně, mizí ve světle a vrací se domů, dny plné slunce, kov přeměněný ve zlato, žezlo z rukou naděje přebírá neotřesitelná jistota vědomí, plného života a lásky.

Satsang

2010-06-27T11:55:00.004+02:00

Sedí v jediném srdci, sdruženi láskou, touhou po pravdě, v prosbě o odpuštění hříchů pro něž padli a v návratu zpět, brodem vlastní nevědomosti zpět k Tomu, kdo byl opuštěn a dlouho sám, bratři a sestry bez Vás bych dozajista zemřel, jak bojovník sám bez svého kmene uprostřed zimy, kdo je mi blíže a velkou pomocí, než přátelé se kterými obcuji v Bohu, kmen hrdinů, v neviditelném srdci plném života a lásky, je má kompletní pravá rodina. Děkuji mnohokrát.

Mistrům

2010-06-20T09:55:00.009+02:00

Těm jež pokládají životy a zbavují hříchů, patří dík, věrnost a oddanost nejvyšší, neboť není větší lásky a spásy v Babylonu pozemském, než světlo z Nirvány skrze Ně proudící, tam kde matka dá lásku a péči potomku svému, tam oba Mistr vede k lásce nekonečné, paprsky z nebe, ruce jediného Otce, vůle jediné Matky, bez Vás jen zmar, stín a nevědomost vládne duši, tělu i světu, ať nikdy nezapomínám, jak důležité je plnit Vaše pokyny a nauku čtenou denně žít, v ráji i pekle, stále bdít! Óm Guru Óm

Život v Nezrozeném tichu

2010-06-16T13:23:00.005+02:00

Krátí se příběh, jak dlouhá je páska filmu stvoření, v tichu plátna věčnosti sleduji děj, odpouštím všem hercům nemohli a neublížili nikterak, jejich spravedlivé role věčnému plátnu, odpouštím tak, jak sám přeji si aby mně bylo odpuštěno, nejsem tím co oči vidí, nejsem jemným světem našeptavačů, představ a snů budoucích, ani minulých, do zrcadla hledí cizinec, teď a tady v srdci srdcem, poznávám pravdu všech dějů, tak svobodu dává probuzení, vše v pozadí zapomenuto co vládlo dříve zůstává, zbaveno vší moci, pak vše zpět vrací se srdcem ne zrakem, nejen Ty Pane i síla Tvá, v jediné pravdě stává se, vysvobozením.

Očistná

2010-06-07T23:18:00.008+02:00

Protékají řekou světla temné příběhy, tak lehké bylo je stvořit, tak těžké ponechat bez povšimnutí, proud mocné řeky bere je všechny do jedné, stále voda řeky té nedá se pít, ten kdo vnímá toto dění, prosí Pána všech vod, zbav jednou provždy Pane řeku zla, jež vodu kazí, strážím u břehů odolávám svodům, nechat se v proudu slepě nést, Ty jsi mi ukázal v hladině, mou skutečnou tvář, oddanost budiž díkem mým, tam u pramene probuzen pokorně vnímá, jak se řeka vlévá do oceánu.

Svatodušní

2010-05-25T14:07:00.008+02:00

Vane svatý vánek, více než jindy nese k Otci Ty, jež otevřou se náruči svaté milosti, nenechat ukrást si ani vteřinu bdění, dokonale vyzbrojen naukou velikého Mistra, v kruhu Bratří a Sester, pokorně bdím, vědom si síly těchto darů, vytrvale hlídám, prohlubuji a snažím se nerozhazovat, poklad vědomí ryzího bytí, věčného Teď.

Věnováno k narozeninám velikému učiteli, Mistrovi a člověku, panu Jiřímu Vackovi. Děkuji.

Válečný zpravodaj

2010-05-15T20:33:00.004+02:00

Znáš pravdu o světě, podivném filmu, jím z vlastního jídelníčku, spásy, temnoty, smutku a radosti nezodpovědný kuchař, nechal se okrást vůní, chutí zvukem slov, vstávám a opět padám, ještě ani neochutnal hrůzu vlastních přání, tužeb a už v lenosti holduje marnění nejcennějšího, tak zase vstaň rytíři, pozvedni meč, slova mudrců, bojuj vesmírný boj za záchranu světa, Tvého života a podivný film stane se vůlí Božského plátna, jediné pravdy.

V poli

2010-05-10T08:57:00.005+02:00

Kdykoliv zapomenu jak důležité je úsilí, než cokoliv jiného, pozdě je už litovat promarněného času, kolikrát ještě mlha zahalí oblohu, smrt běží mi vstříc a v součtu všech sil, všech dnů, vidět je mnoho práce, než opravdu navždy vrátím se domů, myšlenky proletěli a mizí v dáli, Já zůstávám na stráži s radostí v srdci, vědom si nikdy nekončící práce na vinici.

Z deníku - 8.díl

2010-05-06T12:54:00.004+02:00

Rozkvetlý den, očištěn deštěm, jak venku tak uvnitř, milost dává se, s pokorou přijímám tolik lásky, všechny činnosti, slova, názvy, nálady pod vládou Ticha, dopíši slova z radosti a půjdu usilovat, láskou vzývat Nejvyššího, dokud paprsky pravdy sytí mojí duši, aby pak v temnějších dnech nezapomněl jsem, na sílu Jeho spásy.

Věčný plamen

2010-04-30T21:55:00.004+02:00

Dorostl měsíc, čas lásek na zemi, padající hvězdy, skrytá přání, dvě ruce pevně svírají pozemské štěstí, sílu dvou a zítra to nebude, možná přijde strach, bolest a slzy, mám rád dvě ruce, tady na zemi a v nebi pak Jednotu, nedělím, vracím svět tam kam patří, nikdy to nevzdám, povinnost žádá si oběti z čisté lásky, hoří ohně, všude je plno radosti, v prostoru srdce těším se z ohně, co nikdy nevyhasne.

Z Babylonu

2010-04-27T21:39:00.004+02:00

Na jihu tepe svoboda života, zelené barvy nových lístků dřevěných bratrů, slunce olizuje spocené tváře lidí, bytostí s nadějí, slepě se ženou, tak jako všude, příběhy marných lásek, čekání na spravedlnost, úplně hluší k volání vlastních životů smyslu podivných existencí, pavučin energií v pekle kouzelníků, moji bližní, panoptikum zrcadel, na jedné větvi hejna vran co oči si nevyklovou, moji bližní, v srdci kráčím jarními obrazy, bez odsudku rozumím všem našim chybám a stále toužím, po Svobodě.

Na svatého Jiří

2010-04-24T21:05:00.004+02:00

Tolik slunce dnes zalilo svět, ten můj ho byl plný, na svátek mistrů svobodných bytostí, jejichž láska je bez hranic, jako paprsky co dnes hřáli mě na tváři, tak stejně Světlo těchto Avatárů pálí v srdcích hříchy a zapaluje vyhaslé louče, prosím jediného Mistra, zbav mě navždy lidské netečnosti, aniž bych na pokraji smrti v bolestech poznal, jak marnivě život protekl v iluzi časných kouzel, děkuji jedinému Otci všudypřítomnému Duchu, že Jeho milostí poznal jsem ten střípek obrazu, Sebe, v srdci ať probuzená touha přeroste v posedlost, prosím Stvořitele, vzývám věčnou Matku prosím o Její vůli jak v nebi, tak na zemi prosím o Její sílu, ať nikdy už neopouštím nájemce těla svědka myšlenek, Sebe, vědomí, mé pravé Já, navždy svoboden, po té co řeknu ano smrti zbav mě nepřítele, jedovatého lháře, zloděje světla Božího co tak nerad umírá, je čas ukončit slepou hru, v prosbách a dících těchto, Šivovi a Šakti, vesmírné Jednotě, toužím aby jednou tolik co srdce mé plnila láska, k pomíjívému divadlu, ať zahoří láska k nesmrtelné Pravdě.

Dokonalé štěstí

2010-04-21T22:17:00.005+02:00

Už se hnuly ledy, praskají kry, plní se dávná přání, plní se najednou, hlava v dlaních svět se točí před očima, je to málo, poslední haléře v nedohlednu, není nač si stěžovat vrací se zpět hejna všech tužeb, přeji si lásku Nejmocnějšího ne dostávat, ale naučit se dávat, rozpoznat konečně jak jedině láska k Němu, je počátek svobody bez utrpení, stále vyzařuje milost, světlo pravdy hluchý slepý, se srdcem naruby mou vinou jest, že nevnímám tu péči a nekonečné dobro, všechny ty zvrácené pohledy, křižovatky, pocity vykonaného díla, je čas nejvyšší čas přestat si lhát, nejsem ten kdo cokoliv změní, klubka všech přání rozmotat, nepřidávat další příběhy zakončené slzami a bědováním, hledání dokonalého štěstí je u konce, dokonalé je to co je stálé a nikdy se nemění, v bdělém stavu snovém anebo beze snů, stále tu je Ten kdo nedotčen zůstává, vědom si sebe i všech proměn, Jemu se odevzdávám, sebe samého tím prožívám a pozoruji to co mnou protéká, bývalé zloděje nejcennějšího pokladu na světě.

Pozorovatel

2010-04-13T09:10:00.004+02:00

Pevně sedí a dívá se, mění se roční období, těla stárnou, jen on se nikdy nemění, je to stále stejný svědek všech proměn, síla zůstává nezneužita je svědkem těla i myšlenek, stejně jako ročních období, na pozadí všech dějů nepohnutý, sám sebe poznává jako živé plátno, na němž se promítá podivný film.

Maják

2010-04-11T18:19:00.005+02:00

Spolehnout se na jediného Boha v sobě, jako obraz skutečnosti, dílek věčného celku, moudré je za všech okolností, v utrpení bouři na dně, které je bez konce, opuštěn bez lásky vytrvej bratře, obrať zrak jako už tisíckrát, do mocné přítomnosti, jež takovým časům život dává, na jedinou pravou slzu pak přijde, Ten co zbavuje strastí a jestliže dny sluncem zality jsou, všech rozkoší po okraj zlata štěstí, vše ve zdravém mladém těle, pak nezapomínej o to bedlivěji na Zdroj, těchto časných radostí co jako motýl, odlétnou.

U Mrhalu

2010-04-04T12:11:00.003+02:00

Kráčím podle vody ve Tvých dávno zmizelých stopách smíchu slz trápení a samoty, kráčím pár kroků za Tebou, otočíš se a úsměv Tvůj osladí tu chvíli, v nových stopách podle vody, kráčíme oba smířeni s osudem, blaženi láskou, nasyceni Pravdou v jejím nekonečném klidu, který se zrcadlí v srdcích, jak ještě po zimě led, na hladině rybníku Mrhalu.

Rozpouštění

2010-04-01T07:43:00.005+02:00

Není lehké měnit svůj svět, čistit ho od špíny, takřka nekonečná práce neobejde se bez strastí všeho druhu, dokud však není poslední z těchto energií naruby vrácena domů, nelze nikdy pak hovořit o štěstí, o trvalém spočinutí v jediné Pravdě, je více než důležité na paměti mít, že dbát o návrat těchto sil, prací je jednou z nejpřednějších, tak zpět domů vrací se draci zabijáci, vlci v ovčích kůžích a všechny ty, které zavírají dveře a dávají zapomenout, na věčnou blaženost.

Někdy a vždy

2010-02-24T22:35:00.005+01:00

Někdy už není co psát, někdy už u konce jsou múzy i zprávy o pravém životě, ale ta chvíle je nade všechny verše a upomenutí, ke správným rozhodnutím na rozcestí životů krátkých tak, že někdy už není čas přemýšlet, o tom jak krátké jsou, někdy se zastaví kolotoč našeptávačů, v prázdnu té chvíle pak spatřujeme ticho za slovy, někdy přestanou oči vidět různosti, zájmem předním stane se To, co samo zrak si uvědomuje, někdy zkrátka jsme vědomi si Toho, co je tu vždy, za vším a ve všem.

Pro Sebe

2010-02-24T17:24:00.005+01:00

A kdo ještě neví, proč život bolí tak prosím naposledy připomíná, tisíce moudrých hlasů, že naší setbu sklízíme, stejně až se uleví mnoho z nás zapomene na zákon, jež nelze obelhat zrušme tu kletbu, co platí pouze pro zloděje věčné přítomnosti, kráčejme ve jménu vnitřního ticha, kdo ochutná jednou, ať více již nepadá do bludišť pozlátek a klamů, dvojností a zadarmo nic není, v potu a krvi vyroste dům, který jednou spadne budovat však poznání věčné nesmrtelné pravdy, neobejde se ani bez slz, jen se vždy obrať do sebe ať nezapomínáš o jaký život tu kráčí, zastav se a počni poklady v nebi shromažďovat, už teď začít je pozdě příteli, den střídá noc a stezka, nikdy nekončí.

Rozloučení

2010-02-23T11:02:00.006+01:00

Jaro přichází do krajiny v moři zrozené, krásné rozloučení srdečné na shledanou a s Bohem, přeji všem bytostem známým i neznámým, omluvu nechť přijmou Ti, které zklamal jsem, všechny bytosti osvobození dojdou to přání mé, vláda pravdy a lásky světlo naděje železného věku, nemaje nijakých pout loučím se z Tebou krajino zrozená v moři, lidé dobří přátelé a všichni ostatní, útočiště skal z písku zelených bylin a dlouhých nocí, černé a bílé dny marná i mocná hledání, Mistříčku, učiteli, příteli, pane syna od královny psích matek, černé lásky co zůstává držet zde nad mými milovanými stráž, trojici uzavírá věrný bratr, ctitel klidu, majitel úsměvu svobody, Vás opouštím pouze fyzicky, zdravím a žehnám krajině severní odjíždím tam, kde život si mě žádá do krajiny černých ptáků a z jihu volám, děkuji a nezapomenu.

Mahašivaratri

2010-02-12T10:37:00.008+01:00

V blížícím se svátku, kosmického páru, je síla radosti věčného života, slavme ten čas kdy Pán z modrým hrdlem a jeho krásná Paní svatbu svou slaví, čas kdy panují dobré vlivy a síla pro poznání jediné skutečnosti, skloňme se před velikostí páru co jednotu tvoří, splyňme navždy v jediné Pravdě, oslavme věčné teď, dva jedním jsou, vědomí a jeho síla, kdo se tak poznává stává se Jednotou.

Návrat ztraceného syna

2010-02-09T13:44:00.007+01:00

Těším se z blízkosti vlastní přirozenosti, snažím se zabezpečit stálost pohledu, jež hledal jsem tak dlouho a strastiplně, víra naplněná v prožitek pravdy dává sílu kráčet tímto Duchem, do chvíle, kdy zbude jen On sám ve slávě největší, kdy vše co bylo na povrchu zřeno, bude v Něm jako Jeho práce, tvoření mocné Vládkyně, nikdy od Něj neoddělené, poznat se tak v součásti mocného celku, konce všeho utrpení.

V kraji černých ptáků

2010-02-09T12:46:00.004+01:00

Poznal jsem nový domov, je jím kraj černých ptáků, na veliké rovině cítím bezpečí domova, vládne zde klid zázemí a dostatku chleba vezdejšího, to vše mocně mě budí, ještě více pracovat na svobodě ducha, po boku drahé půlky, nad krajem černých ptáků se otevírají nové dny, bez pout a očekávání přijmout jejich obsah a sušit seno, dokud slunce svítí!

Z deníku - 7.díl

2010-02-05T18:41:00.007+01:00

Odjíždím z krajiny sopek a vlídných stromů, zítra ráno odjíždím do Tvé náruče lásko, alespoň na chvíli sdílet jednotu srdce, sladkou chuť vysvobození a těšit se ze Tvé duše, čisté a silné Dákyně, na chvíli, než přijedu a zůstanu s Tebou do konce našich lidských dnů, společně pracovat na světle pravdy, těšit se pravou láskou, jít i proti přáním démonů, dávat naději, ruku v ruce měnit náš svět.

Zevnitř

2010-02-05T08:56:00.005+01:00

Dám se celý, nebudu již otálet, odevzdám co nikdy nebylo mým majetkem, dívám se do komory srdce držím ten pohled mezi stíny, stráž nekončí, bez ní bych propadl na dno propasti stínů, dívám se do komory srdce, přeji si ať neopustím pohled co svobodu přináší, bezpečně unikám komorou srdce uvnitř spatřuji celý venkovní svět, mnoho bludišť zneužité královny zakrylo oko stvořitele, neustanu, již je rozhodnuto pevně setrvat a poznat sebe, neomezeného ducha, věčného krále co komůrku srdce obývá.

Jarní zpráva

2010-02-03T14:22:00.005+01:00

Odchází zima, odchází i z nás a není už čas, na to přehlédnout nové jarní myšlení, ve svobodě ducha plné vlády nad hmotou, neviditelná zpráva o převratu, ocelová doba ztrácí pomalu, ale jistě své základy nevědomosti pod rouchem konečného štěstí, blíží se konec lehkomyslného nadějí zbaveného marnění, stačí se podívat dovnitř a spatří každý sám pravdu, pak s láskou do boje vyrazí čelit posledním zbytkům zla, armádám ocelové doby iluze a klamů, odchází smrt a život přebírá plně vládu, v duchu tohoto poselství, už teď spatřuji vítězství, vyznavačů nesmrtelného tajemství.

Pro Tebe

2010-02-02T13:39:00.003+01:00

V radosti z ní samé, průhledně čisté zkušenosti vlastního bytí, dívám se do světa a spatřuji spravedlnost a krásu, nehledána přišla spása ve formě milenky a věrné spolubojovnice, volněji se dýchá z vědomím té podpory a možnosti učit se věcem, které mi tolik scházeli do pohledu pravdy, má krásná inspirace, udělám vše abych si zasloužil milost daru Tvé přítomnosti a lásky, Té co patří tento dík vzdávám úctu a dávám jí to nejlepší co potřebuje z mé půlky, dva co touží jedním se stát, učí se dýchat v jediném srdci.

Smysl života

2010-01-28T17:03:00.009+01:00

Nejsou žádná, ale, potom, kdyby vše je teď a v duchu tohoto přítomného okamžiku, je Pravda jediná, kdo neusiluje o poznání a prožití této Pravdy o sobě samém, točí se v bludném kruhu samsára, Buddha a jiní mistři nebyli blázni, věděli, že není čeho dosahovat a celé své životy a mnoho předchozích, zasvětili právě úsilí rozpustit ego a přímo, tak prožít svou podstatu, toto a nic jiného je smyslem životů lidských!!!

Cestou zpět

2009-11-10T08:59:00.007+01:00

Šedá za oknem, barva líného smutku, našedlá lítost nad životem, co odchází na čas spát, létám zas mezi hejny těch, co jen proletí, na chvíli v šumu křídel těch dravců, nebylo slyšet ticho skutečnosti, děje se to pro tu našedlou touhu po světě, neprochází ani alibi za tvůj úsměv, ta oběť, snazší přestat rozlišovat, mezi armádou bílých a černých kouzelníků, nevidět nevědomé počínání, držím ze všech sil pevně oči uvnitř, světlo mezi krví, kosti, maso a svět čekají za oponou, Jsi tak blízko krásná polovice, jednoty, písně bez konce, Jsi darem, snad pevně udržím ty oči uvnitř, aby až ucítím Tvou vůni, rozpoznal Tě celou i v sobě.

Doma

2009-10-27T16:23:00.005+01:00

Kde čekáš na štěstí? Kde jsou odpovědi spokojenost naplnění? Čekáš na něj v tichu mezi vládci paměti, na dně plný jedu v místnostech bez oken, v klíně a duši Té co dala Ti zlomek mocné síly, ani koupit se nedá, smrt Tě nevykoupí z pekla zatracení, světa nemocného jak ty sám, neslyší Tebou opuštěný Pán, pro tu konečnost bláznivých snů, pro nevíru v hořkost a kříž všech Tvých dnů, umíráš v jediné naději na milost, vykoupení se z moci ďábla, navždy očištěn v jediné pravdě pochopíš, že jsi konečně doma.

Z deníku - 6. díl

2009-10-25T16:30:00.004+01:00

V dešti a barvách vládce pod zimou, předzvěstí bílé smrti a nového života, kráčím v tom množství životů, dalších pozor a pamatuj, ve snůšce předmětů co otravují dech našich srdcí, jen na oko, ale bolest je tak skutečná, jak pro malé dítě bez konce, věčná realita slz z utrpení, znovu poučen učitelem, věrnějším než pes, skláním se pokorně, před nekonečnou mocí manželky, Boha ovinutého hady.

Bláznovo loučení

2009-10-11T20:24:00.009+02:00

Zakryl jsem si oči, abych neviděl zlo, odcházím, všechno to volání a krása hoří ve zmatku, který ani není, nežije a My, pořád na stejném místě, kolem další z nás, pořád tady, ať děje se cokoliv a láska, ne neumím to, propadl jsem a nelituji, prostě to není možné, komínkem v páteři, letí ta zrada a odplata zároveň, nepříjemně tíží a zároveň, neskonale pomáhá, odkrývám si oči, naposledy Ti děkuji a odcházím, s tím větrem v zádech, v neskonalé touze, okamžitě zapomenout.

Noční bdění

2009-10-01T01:14:00.005+02:00

Kamaráde, příteli, otoč se jen krademe čas, na to co stejně odvane vítr, je tolik čistého ticha tuhle noc, měsíc dorůstá, už jen kus do síly nových zpráv o stavech duší, kolik listí spadne ze stromů, tolikrát zapomeneme, snad pro ten pocit kapitána, ve snu černého pasažéra a vůbec zapomeň, volá noc, mizí čas i prostor, odchází ten co se zdál neporazitelný, noc plná té moci a touhy, vrátit se zpět.

Pohled shora

2009-09-30T20:04:00.007+02:00

Díváš se, slyšíš, chtěl by si po hmatu najít štěstí, není tam nebylo a nebude, jen další zima čeká a připravuje síně slávy a zmarů, vše to prolíná znovu objevená krása, stojící za každou postavou herce divadla na kolotoči, ústa roztažená do úsměvů, v tu samou chvíli krůpěje rosy, konec nadějí, začátek pravých životů a já točím se ve světech, marnými uličkami nevědomí, ženu se za pozlátkem a slávou, pak opět z hlavou na popravčím špalku, prosím "ne až zítra!", jakoby málo bilo do očí, směšné představení a hořkost všech čekání, v moři tisíce lahví a v nich, pomalu prosáknutá slaná voda, rozmáčí všechny ty vzkazy a mapy, jiných životů, stopy v písku jako kalendář, mnoho vůní a ticho, otevřené oči vidí, až za zrcadla, poprvé slyším lidské štěstí, jako marnost, píseň bez konce.

Na konečný

2009-09-29T02:07:00.007+02:00

Pro svět nevidět, stále stejné chyby, uctívač ranních mlh, blázen, který se ohlíží a zdržuje na cestě ke svobodě, ač sebevíc vnitřnosti trhám si za živa, když poslouchám špinavé, bláznivé podivíny, nápovědu smrti, čekal sem slunce i v tom co se děje, ale s plným vědomím jak to není možné, neprosím o pomoc, sílu, ten dar je v procitnutí takových dnů, už zase jen skuhrám a pláču, dívám se na to nekroutím hlavou, nedivím se, mám chuť na zprávu poslední, tu konečnou, bez které nezrodí se věčná láska, volá po ní každý den vše živé, všechna ta zloba a dobro uvnitř i venku, majáky, mapy, ukazatelé nejmoudřejší živé Bohyně, až na její svatbě, poprvé otevřu oči.

Z deníku - 5.díl

2009-09-24T01:48:00.005+02:00

Krásně nová smrt přichází, už přišla, vítám jí s vědomím krásy a čistoty, to teplo, víno proudí tělem a ukazuje vesmír, svítání mysli zbavené iluzí a strachu, zase pár schodů, dovnitř, zpátky se vrátit a co mě drží, nic, už nedokážu ocenit sladkou chuť, všechny ty zabijáky času, ne, je ho málo pořád míň, je mi ze sebe tak zle, chvílema slabo a i tělo pak ovládne kouzelník, vládce všeho dočasného a já se tu natahuji k nebi, ze dna pekla, k smíchu to blouznění, nikdo neslyší a všichni mluví, hejna slepých mrtvol, mám v krvi víno, utíkám, opět utíkám před tím, na co mám ještě příliš kalné oči.

Píseň ticha

2009-09-17T00:37:00.006+02:00

Kolik ještě marných snah, ráda se plete do věcí, až moc, myšlenky na jiné časy, spousta očí v zrcadle, malý směšný svět, jak rád ho uzdravuji, rád se probírám z nemoci, jen bolest přináší slepý rádci, v samotě jediného okamžiku je tolik lásky, bez starostí o věčně marné boje, ticho si zpívá o věčné lásce, nesmrtelná píseň, stejné rozcestí a rozhodnutí, bez rozdílu pro bytost každou, tam uprostřed mezi nocí a dnem čeká přítel, oddaně čeká sám na sebe, snad nejmocnější hraje si jako dítě, slunovrat je mnohem blíž, opět šance pro dítě světla i krále temného, posla konečnosti oživlého snu, mrazem ochladnou vášně a přání, v srdci zní hudba, nádherné pravdivé ticho.

Dostředivá

2009-09-14T02:03:00.004+02:00

Co nemělo být jen napsáno, ale chlebem denním, nechat se vést, najít se tam, kde Jsem, věčně, stále tu je nesmrtelný Rádce, Učitel a Láska, vše v jediném nekonečném teď, předávám ticho všem nespokojeným a říkám, nic není zadarmo, na nezoraném poli nečekej úrodu, pomalu dávám na stranu dobré a zlé, než zmizí i to a vše dvojí, žij tahle slova nekonej, Buď, od slunce západu do východu jeho, je tu stále, chtěl bych bláhově dokázat, že není sám jak hloupé, zase se plazí jedovatí hadi, dávají zapomenout na jediný domov, zase stojím na jeho prahu, myslím na kolébku vedle hrobu a snad, proto bojím se vydat mrtvolu zrádce!

Spasitelům sněhových vloček

2009-09-09T02:00:00.004+02:00

Je hodně špíny na světě, řekli jsme večer u stolu, jak bláznivě, malý rytíř od větrných mlýnů, vyhrál svůj zápas, pyšně, teď tady čtu, vrátil pár odpadků s Boží vizí neskutečného skutku, snad v přesvědčení o lepší zítřky planety, ve které vyrůstá jeho milovaný syn, ne opět se nevěří na tvůrce, Toho, kdo dobře ví a jako jediný, stará se o tento svět, jeden jediný život a spasíš vesmír, zachraň ten svůj!

Z deníku - 4.díl

2009-09-02T09:14:00.005+02:00

Bez spánku pomalu probuzen, dívám se na tu spoušť, ty hlupáku, káva voní, nemusím věštit z lógru na dně hrnku, není co, trocha obrazů, rámů a stínů a kde to je? A kde sem já, pořád zde, jen občas odcestuji ve slepotě, neomluvitelně, ty návraty, horečky moudrosti, ty hlupáku a nic nevím, nemohu pořád tolik zdí, stále dvojí, hrůza, je nutnost odbavit, kontrolovat a každou ze všech myšlenek, ten pramen, se ještě zdaleka nedá pít, díval sem se z okna, na oblohu a ulici, zůstal sem v sobě, příjemné veliká jistota, láska a blaženost, polibek zelené Bohyně, na probuzení, znovu sem se díval z okna a řekl si, jak je krásně na světě, slunce rozřízlo paprsky mraky a ta hudba, je tak příjemná, ách jo kolik myšlenek má tvar, zazpíval zpěvák akorát včas, pozornost, stěžeň všech cest, mnoho díků, hlupák, noří se do sebe čím víc se noří, tím víc špíny a zla, milost pro vraha a v okamžiku, je na výběr smrtelně sladké nebo nesmrtelně bez chuti, dívám se zas do ulice, duchové se tříbí pomalu, ale jistě, zavírám oči a zůstávám.

V srdci našich nadějí

2009-08-28T01:46:00.008+02:00

Přes tvář, duši a tělo ženy, sáhnout si pro lidské štěstí, posvátné svazky, ta, která nepustí, jít do prava do leva, co na tom záleží, sám nebo dva, jen lusknutí prstem ke spravedlivé, vteřinka, takhle naučit se milovat bez chyb, nesobecky, před spravedlivou přijít sám, ale celý, prostě mi chybí, bije tu srdce hospodáře, ne poutníka, sedím tu a tuším Tě, před Tebou zástup těch tváří a duší, placení za přání a hloupost, tuším sen odplouvám sám, plný lásky a vědomí, plný vědomí toho co se musí stát, s díky přijímám výsledky svých činností a nečekám na Tebe, jestli máš přijít, budeš tu hned co se uzdravím.

Z deníku - 3.díl

2009-08-26T01:15:00.007+02:00

Vítr zase odkryl víc, je vidět pod povrch, ne to nebyl vítr, jen naše skutky pramenící z nevědomosti, proto vše souhlasí do posledního haléře, na chlup přesně, horská dráha plná smíchu a pláče, slzy se pak smísí a dopadají na to, co ráno už nebudem vědět, usychá v koutě láska a dívá se, jak musí prohrát, i když ví své o čase zla, pořád nejde nevidět jak moc se sama, je to i legrace, pyšný písek v přesýpacích hodinách, saje z matčina prsu a umírá sám, za malou chvíli, stál uprostřed scény a ani jednou se neotočil, promarněnost, pořád tolik zkoušek a pastí hltáme a nemáme právo, ztraceni v chutích a vůních, dá se s nimi na čas zapomenout na bolest a utrpení, málokdo uvěří, že tady se radují jen blázni a moudří, až po té co poznají pravdu, je to tak neodolatelné, sladká nevědomost a pak je tady on, můj idol, temná postava utkaná z myšlenek a citů, hrdina temnoty, jak ohromná nuda je pro něj beztvarý tichý Duch, jednou ho zabiju za tu lež, bude to poprava, né vražda, rozsudek zní vyhladovět! Otáčím se k němu zády a prosím Tu z nejmocnějších, o sílu k dalšímu boji.

Léčivá

2009-08-19T04:17:00.009+02:00

Měsíc hřál, kacíř letěl tmou, nechtěl čas ani vědět kdo je, prostě byl, hejna kobylek co trápili pole odletěli pryč, ta co se mění na modrý kouř, nemá už nohy v zemi, léčí rány, je to tam, tyhle léky potřeboval, sedí píše slova, pozdrav Bohům, na chvíli se zastaví, tabák ho potřebuje, vrátil se z prohlídky města, další kouř ho zastavil, na chvíli nebylo o čem psát, nebylo nic, základ, řekl si a cítil tu sílu za tím vším, půjde spát, město a celý vesmír se opět zrodí, až otevře oči.

Z deníku - 2. díl

2009-08-13T01:21:00.006+02:00

Ožila, potichu šeptá, má teď určitou sílu, neví se nic, na jakou dobu, jedno je už jasný, poslouchal sem jí, jo ve svůj prospěch, jen převleky, pro pocit jistoty svědomí, taky mě napadlo, jak za mnou stojí ta jedna z mnoha, ta která nelhala, okamžik, vše s ní okolo měnilo svět, náš svět a byl to, okamžik, zklamal jsem, ten náš svět ten srdce tep, tak i s vílou ožila bludná moc, přemýšlím o ní samé a vidím, že rozeznávám růže od bodláčí, tak proč? Kam se poděla síla, odešla, neřekla proč, nikdo jí neprosil, kolik bodláčí tolik přání, pak bolí výměna zubů a očí, vracím se z hostiny, dobře sem uvařil spousta jizev, na kolenou zvedám oči, vše se mění, nechci další přání, jen stát zas uprostřed a pomalu chápat, klid v pohybu, tohle jediné přání živit dnem i nocí, pomalu zametám, nezapomněl jsem, z dálky letí myšlenka, "To bude sláva, až umře navždy!".

Lokavičára

2009-08-11T03:41:00.006+02:00

Znovu se točí, nepoučitelná, točí se na hřbetě krokodýla s pocitem, který jí dáváš Ty, pocitem nesmrtelného bytí, stále má hlad a neumí ho zahnat a když na malou chvíli, znovu zas žízeň posedne jí, chodí jako královna ve špinavých hadrech, hádej co je na povrchu? Zrcadlu se brání, není co vidět, jen se točí, bytost marná, ve vlastním pekle zatracená.

Pramatka

2009-08-06T03:24:00.009+02:00

A kdyby, se jen na chvíli otočila, na malou chvilku, si zakryla oči, neumírá, je věčně plná míru a milosti, jen bouře a mraky, zakryjí tmou co září stejně, odnikud se nebude vracet a nikdy, si nezakrývá oči a jestli necítíš, její nesmrtelnou vůni, sám odkryj si oči a obrať se, tam uvnitř je ona. A bez ní, není nic.

Zpověd

2009-08-05T01:24:00.005+02:00

Plnej, sem plnej jedu, je mi zle, ze sebe, už pociťuji následky, tichý hlas říká, nevšímáš si mě, i Já se zády otočím a tam, kde je zlo, tam nejsem, tolik práce, kdo ještě, kolikrát zpochybní tu dřinu? Ne, nejde to jinak a nepůjde, když pávům shoří jejich peří, mají na výběr jen ze dvou cest, tak jako vždy. Jsem plnej zla, snad jediná záchrana, vědomí skutečnosti, že nejsem hoden, pak promluvím a slyším lháře, pak v odrazu hladiny vidím zrádce, tak napůl vstávám a ptám se, kolikrát ještě se otočím zády!

Vymyšlená

2009-07-26T12:07:00.005+02:00

Údolí, po jedné straně, lemované kopci, plnými zelených tichých bratří, malých tepen průhledného života, ze kterých zvěř tiší žízeň, svět prastarých duchů, údolí, kde na jeho druhé straně, je továrna z cihel, červený drak co nikdy nespí, plný lidí a jejich duchů, špína, olej a pot, středem tohoto údolí, protéká bílá řeka, sloup síly co někdy zpívá a jindy, zase křičí, tak, jako moje myšlenky, ve sloupu odtékají, bez povšimnutí.

Skutečná

2009-07-26T08:57:00.004+02:00

Ptám se, koho a čí, pravda to je a nemám se, ptát? Tolik válek, za omyl, zapomnění, lehce se dá ztratit, pravda jediná, v kruhu posedlostí, ne přátelství existuje, stejně jako svět a vše v něm, jen skrze střed srdce, ho spatří oči poprvé, zření toho, který už nekoná!

Příběh

2009-07-20T09:48:00.007+02:00

Přišel a sedl si, zapálil si cigaretu, podíval se okolo, jen kousek ne moc daleko, nešlo to, nadechl se a vydechl, našedlý kouř a zase čekal, bylo mu dobře, střídání duchů kouře, všechno se mění na popel, všechno se vrací, sedá si do sebe a jen vybírá, slova pavučiny štítků, je mu dobře a jak usedá do sebe vidí, že jinak to nejde, bez chuti a přání, jíst odpadky, už nečeká, kolik dílů má podivný seriál? Tak tohle je iluze, ta bolest a strach, co střídá se z radostí a láskou, jen ten kdo dal krámy do truhly, zná její obsah nejlépe, úmorná dřina nastupuje po velké lehkomyslnosti, tak usedá do sebe, do středu, kde protiklady mizí, opět si zapálil cigaretu, to zlo ta neupřímnost, ne, jde lehce vždycky, když běžel upadl, nebo se unavil a dlouho pak musel odpočívat, takže teď kráčí, je tak malý a On tak nekonečný, tisíce pozdravů Králi, ne neumí to, díkem největším, je usednutí v Něm samém!

Klam

2009-07-20T00:56:00.003+02:00

Skrýváš tvář, ukryt celý, v pevnosti moci a bezpečí, nalhávám si a pozoruji to, nedivím se, mnoho živých mrtvých, vzpomínám na les, jeho tichou zprávu o věčném klidu, jen chvíli, mezi stejným smutkem a vzdechy, že nebude líp, další roční období, listí sníh a různé obrazy, zdání změny, všechno křičí, že není nic!

Střídání

2009-07-16T02:31:00.008+02:00

Hladina, zmítaná mocnou bouří, sil reálných, energií, ožili dávám jim sílu, zlodějům, kteří letí do svého cíle uskutečnění, nechci je krámy, předměty, odebírám jim život, obracím se, je na čase je ta chvíle, všude tajné značky, poslední znamení, pozor, jen tolik, kolikrát jsem miloval pravdu a tak se znovu obracím a snažím se, o znamení poslední, tak jako vždy.

Z deníku

2009-07-05T14:39:00.006+02:00

Únava, příjemná, ale vysilující, tak noční bytost vstřebává den, nemá touhy a strach, toulá se tichem, těsně za únavou a neprosí, prosta žádostí, přichází nehledána celá paleta, staronových zvyků a zabíječů času, jen dobře vybrat, rozhodnout, tak rychle, jako se rozhodla voda včera a spláchla iluze, ať rozhodne síla, nejde to jinak, než ponořen do srdce, se hluboce poklonit.

Vanutí

2009-07-03T02:11:00.007+02:00

Pozdrav léčivým květům, za kouzlo vědomí, poklona, v nočním tichu města, za oknem dvůr, zvláštní vůně, déšť spláchl prach, město spí, vnímám, vnímám to ticho a brodím se tou vůní, je mi dobře, snad jen tělo, jeho hmat, poslední zmrzlá energie v oceánu ticha, hady ovinutý Bůh tančí a dává svobodu otrokům, mysl ať si běží, vůbec není vidět, ve světle této chvíle, jen pár střípků pro radost, Těm co spí.

Zrcadlení

2009-06-30T00:43:00.004+02:00

Přemýšlel jsem, o tom co démona živí, kde a z čeho čerpá sílu, energii ke zvráceným cílům? Ano, je to jen zlo ve mě samotném, na jednom poli vrána vráně oči nevyklove! Až vyhladoví, bude to, známka mého vlastního úspěchu, největšího boje, v životě lidském!

Bdělý sen

2009-06-23T04:50:00.006+02:00

Nemám čas, jen pár sněhů přejde, pár barevných obleků, dívám se na ty proměny a měřím čas, chodím krajinou, pozoruji jak se mění barvy, měním se i já, jen jakoby, mysl zraje, někdy stárne, děkuji, děkuji, tak si říkám teď, kdy jindy, z jedu v sobě, cítím mírně strach na srdci, všechno kolem po tom volá uvnitř, ještě ani netuším co bude za rohem, ale je mi to jedno, mizím v tom, kde je mé místo, jestli Tě mám políbit, zaplatit za zradu a dívat se, jak přichází jediná věrná, pro děravou vázu, děkuji, děkuji nebudu utíkat, budu stát nebo ležet, jen prosím neusnout!

Klid v pohybu

2009-06-19T22:11:00.003+02:00

Ve shluku věcí, barev, zvuků, vše jako film, jsem plátnem, ale živým, prožívám děj a stále víc, ve shluku věcí, zvuků a barev, poznávám sám sebe.

Směr síly

2009-06-19T21:55:00.008+02:00

Mám chuť, mám nutkání, přes všechno to tiché štěstí, stále tuším mnoho mrtvol, paprsek bohatství, oživuje bídu, možnost jiná není, než změnit směr té síly, v jejím správném toku, jednou zahyne i má chuť a nutkání.

Mizí

2009-03-02T14:20:00.004+01:00

Dokud z nebe padá déšť, dobře je rostlinám, po létě ve znamení sucha dny moje a rostlin, do dne prvního, ve znamení smrti byli plné života, blaženosti a není to slabost, jen závislost a křehkost, má a rostlin, touha žít takto věčně.

Za Krále PF2009

2008-12-30T23:16:00.002+01:00

Kořeny zla prorůstají, temnou půdou zvrácených myšlenek, k prahu temného mága, neexistující a přeci skutečný, oživlý zloděj sám sebou co krade sám sebe, zneužitá energie, vše je tu na ruby a z takové zkušenosti velím soudím a jednám, ne nejde to dále královstvím smrti kráčet, v sladkém zapomnění, v bludu a hořkém utrpení vlastní síle padlé, je potřeba vždy znovu a znovu vstát v ohromné válce bojovat, nebát se hlavně položit život za Krále, nechce smrt svého vojáka statečného bojovníka, odevzdej mu nepřítele, zajatce, sebe.

Omyl

2008-11-20T18:53:00.001+01:00

A proto ve tmě nevidíš světlo, jen polykáš naprázdno, hltáš to co tu nikdy nebylo a není, alespoň ne tak, jak poznáváš to teď, neházej do vln záchranný kruh z paluby lodi, která se potápí.

Odevzdání

2008-11-19T16:57:00.004+01:00

Slepý člověk má bílou hůl, věrný pes ho provede městem, bez vážné újmy, nezbývá než spolehnout se na jediného přítele, ten kdo pochopí jak moudré je se takto odevzdat, Jedinému, donést svůj kříž až kté hoře kde pozná, jakého přítele, nosí stále v sobě, sama sebe a blaženě, Je.

V citech

2008-11-19T16:49:00.002+01:00

Nemůžu chtít tebe, když nestačí mi Já, jestli mám rád sebe pak v tobě budu rád, v opravdové lásce končí marné hledání, ukrátit si marné, světské čekání, tak se to dál učím a netoužím po odmněně.

Vědomím

2008-10-31T15:27:00.002+01:00

Srdce jeho jediný puls, pravda v pohybu, veliká očista jen neoslepnout, byla by škoda více než smrtelná, zapomínat na sílu, na sebe, na lásku bez hranic.

Tep

2008-10-10T10:51:00.002+02:00

Síla jediná a mocná, láska uč se od ní, lépe žít a milovat, poznat jí tak v pravdě beze slov, nejdříve v tichu a prázdnu a potom ve všem stvořeném, její práce, uč se a využij tu sílu!